~Secrets~ - Články

Čtení pomáhá

Mon, 20 Jun 2011 09:04:53 +0200

Chtěla bych vás upozornit na tento zajímavý projekt s názvem Čtení pomáhá. Jedná se o to, že vy přečtete knihu (nebo jste ji již přečetli) a vyplníte test, který oveří, že jste ji opravdu četli. Za každý správně vyplněný test dostanete 50,- Kč, které můžete vložit do jednoho z několika vybraných charitativních projektů. Bohužel to vše platí jen pro žáky/studenty středních a základních škol. Takže pokud splňujete věkové požadavky a rádi čtete, zapojte se a pomozte, tam kde je to potřeba.

Čtení pomáhá.cz

------------------------------------------------------------------------

Co nového na blogu:

Omlouvám se za svojí neaktivitu. Bylo nějak moc akcí, školy a vůbec všeho.

Nový design - Keep sailin' - chtělo to něco letního.

Vyhrála jsem soutěž v o nejlepší signaturu v Klubu snílků. Juchůů.

Annet

Krása pohledět

Tue, 29 Mar 2011 21:26:10 +0200

Po několika kontroverzních článcích si dovolím napsat něco oddychového. Takže jsem vybrala ty podle úplně nejkrásnější známé muže a chlapce. Neznám moc lidí s podobným vkusem, ale užijte si to.

Antonio Banderas. Nezáleží na tom kolik mu je, ale on byl, je a bude vždycky sexy. Nejvíc se mi asi líbí v Zorovi.

Eric Bana. Tenhle člověk není moc známý, ale třeba v Tróje jako Hectorovi mu to moc slušelo.

Diego Luna. On není hezký, ale Hříšném tanci 2 mě docela uchvátil, takže na něm asi něco bude.

Johnny Depp. Co chybí na vzhledu, přidá na charisma.

Noah Scott Ellenwood. I já už jsem propadla, těm jeho očím.

Mezi další bych ještě strčila: George Clooneyho, Orlanda Blooma, Taylora Lautnera a určitě bych našla ještě kupu dalších. A co vy? Shodujete se se mnou? Koho byste tam zařadili vy?

Boj proti stereotypům

Mon, 28 Mar 2011 21:36:52 +0200

(zdroj: bata.cz)

Poslední dobou si začínám čím dál více všímat, že lidi (zvlášť na blogu) se dělí na dva typy: růžové bárbínky a umělecké intelektuální duše. Ale je tomu tak vždy?

Bárbínkami myslím, ty holčičky s růžovými blogísky plnými bleskovek a SBének. Mezi jejich zájmy patří většinou, móda, líčení, diskotéky, nákupy, kluci a jsou vždy a všude děsně "kůl".

Na druhém břehu jsou takzvané intelektuálky. To jsou děvčata, která jsou dospělá a vážná (nehledě na to kolik jim je let). Mají chvályhodné zájmy jako například básnění, kreslení, psaní, focení. Často o sobě píšou, že nepatří do tohoto světa, a že nejsou moc společenské.

A kdo jsem já? Ikdyž tento blog sedí víc na model intelektuálky, v reálném životě jsem spíš něco uprostřed. Za svůj život jsem si prošla oběma fázemi, ale teď je mi nejlépe. Ráda nakupuji, čtu vážnou literaturu, dívám se na americké seriály a superstar, kreslím, cestuji, mám plno přátel a chodím s nimi ven. Stejně ráda jdu s jednou partou do hospody jako s jinou partou do galerie. Vyhovuje mi to tak a věřím, že nejsem sama.

Co teda chci říct, tímhle krátkým článkem? Rozhodně není špatné, když se řadíte čistě k nějakému typu. Já to chápu, každý jsme přece jiný. Jen jde o to si všimnout, že lze být i na pomezí a nemusíme se násilně cpát k některému typu, ikdyž je nám to nepříjemné.

Další věc je neoduzovat druhou stranu, většina bárbínek vůbec nemá ponětí, že nějaké intelektuálky existují. A intelektuálky opovrhují kopíráckými blogísky. Ale kdo z nás tak nezačínal? Ony k tomu moudru také jednou dospějí. Snad.

Mimochodem k obrázku: Mé vysněné botky. Koukám na ně pořád ve výloze a plánuju si je v létě koupit.

Uvolni se, Hermiono!

Sun, 27 Mar 2011 14:24:41 +0200

Nejsem moc velkým příznivcem HP povídek na tomto blogu, proto všechnu mojí tvorbu najdete na HP povídkách. Na druhou stranu poslední dobou spíš překládám a ještě se tu žádný můj překlad neukázal, tak tady mám ukázku. Byl to můj teprve druhý překlad, takže to berte s rezervou.

Pěkné počtení.

"Kdyby byl člověk stále vážný a nedopřál by si trochu rozptýlení a odpočinku, stal by se šílencem, aniž by něco takového shledal." - Hérodotos

Hermiona právě seděla na tribuně u famfrpálového hřiště - sama. Ron se zachoval jako úplný pitomec, jako obvykle. Proto tam také seděla, ikdyž venku mrzlo až praští. Chtěla být od něj, co nejdál.

A to i přesto, že musela čelit mrazivým teplotám.

'Nebuď tak upjatá. Jednou se uvolni, řekl jí Ron. Co to sakra mělo znamenat?' přemýšlela Hermiona.

"Zatracený idiot," zamumlala si pro sebe a položila hlavu do dlaní.

"Doufám, že jsem to nejsem já, kvůli komu používá Hermiona Grangerová taková slova," ozval se přátelský hlas.

Hermiona trošku nadskočila, když ho uslyšela. Ale ani se nemusela otáčet, aby poznala komu patří. Trošku se začervenala z toho, že ji někdo uviděl v takovém stavu. Rychle zvedla hlavu.

Fred Weasley.

"U Merlina, Frede. Už mě takhle neděs," zapištěla. Její tváře se z té zimy zabarvily do ještě sytějšího odstínu růžové.

Sedl si vedle ní. "Tak co dělá inteligentní Hermiona Grangerová venku v téhle zimě?" zeptal se.

Zaslechl jen její slabé mulmání. "Ron je idiot."

Fred se trochu uchechtl a objal Hermionu kolem ramen. "Hermiono, drahoušku, právě jsi odhalila Ronánkovu opravdovou identitu."

Hermiona vykulila oči a povzdechla si. Snažila se ignorovat její vnitřní zmatek z toho, že Fred Weasley má ruku kolem jejích ramen.

"Vážně nevím, co s ním mám dělat. Nejdřív, když spolu s Harrym nemluvili, tak jsem jim dělala spojku. Když přišel Vánoční ples, tak si najednou uvědomil, že jsem holka. A poté mi celý ples zkazil tím, že řekl, že se "bratříčkuju s nepřítelem", jenom protože jsem šla s Krumem."

"A teď říká, že jsem upjatá. Ale jak můžu být uvolněná, když on se chová jako strašný protiva." Hermiona byla velice rozhořčená a Fred si to moc dobře uvědomoval. Rozhodl se, že ať už to má jakoukoli příčinu, potřebuje to dostat ze sebe ven.

"To zní jako kdyby do tebe byl zamilovaný..." řekl již zřejmé.

"Já vím," zamumlala.

"Nejsi z toho moc nadšená," konstatoval.

"Beru ho jako bratra... nic víc."

Nachvíli oba utichli.

"Tak kdo se ti líbí?" zeptal se.

Hermiona si dala hlavu do dlaní, ale zůstávala v tichu.

"No tak, Mio. Mně to můžeš říct. Nikomu to neprozradím, přísahám, " řekl.

'Ach, ráda bych ti to řekla, ale nechci, aby to bylo trapné. A jestli mě nemáš rád, tak se ta trapnost tisíckrát vynásobí,' pomyslela si. A protože nevěděla, co říct, mlčela.

"Nemůže to být tak špatné. A pokud je to Snape, tak začnu pochybovat o tvém duševním zdraví...," vtipkoval.

Zvedla hlavu. "Není to Snape," povzdechla si. "Tak dobře. Je straší než já, ale ještě není v posledním ročníku. Je opravdu chytrý, ale moc lidí si to nemyslí. Má svůj vlastní fanclub dívek, které pro něj udělají cokoliv. Mohl by si vybrat, kteroukoli dívku na škole a není žádná šance, že bych to byla já."

Zírala na famfrpálové hřiště.

"To neříkej, Mio. Jsi inteligentní, vtipná, ochotná a krásná čarodějka," řekl Fred.

"Jsem ošklivá šprtka," odpověděla.

"Vůbec nejsi ošklivá, Mio. Šprtka, to ano. Ale ošklivá, rozhodně ne. Získala sis pozornost Viktora Kruma. Famfrpálové hvězdy. A rozhodně zaznamenávám pohledy mnoha dalších chlapců k tobě. Oni tě chtějí, věř mi."

"Opravdu?" zeptala se.

"Ano," odvětil Fred rozhodně. "Už je skoro čas na oběd, nechceš jít zpátky?"

"Jo," řekla a kvapně vstala ze svého místa. Byla jí opravdu zima a Velká síň v tu chvíli vypadala jako ráj.

"A v jaké je koleji?" zeptal se Fred, když se dali do kroku.

"Nebelvír."

"'Jak vypadá?"

Hermiona se nachvilku zamyslela. 'Mám ho popsat? Když to nepochopí, tak nebudu vědět, co dělat.'

"Dobře. Takže je vysoký... Rád si z lidí utahuje... Vždycky staví svou rodinu a své přátele před sebe. Hraje famfrpál. Vždy když se mu podívám do očí úplně roztaju. A také má pihy a rudé vlasy." Poslední část řekla velmi tišše.

Fred se zastavil a otočil se na ní. "Tobě se líbí George?!"

Hermiona by přísahala, že to znělo, jako kdyby tím byl trochu raněn. Frustrovaně si povzdechla. "Ne, popisovala jsem tebe!"

Jen se na ni šokovaně díval a nebyl schopen nic říct. Hermiona si znovu povzdechla a odkráčela pryč.

'Řekla právě, že se jí líbím já?' přemýšlel.

Potřásl hlavou a uvědomil si, že ona už tam není. Všiml si, že jde před ním a už je skoro u vchodu. Pospíšil si, aby ji dohonil.

'Jsem šíleně pitomá,' myslela si Hermiona zatímco vcházela do vstupní haly.

"Hermiono! Počkej!" Slyšela Freda, jak volá.

"Co chce...," nemohla dokončit větu, protože v tu chvíli ji Fred políbil. Ze začátku byla zaskočená, ale potom mu polibek opětovala. Obtočila své ruce okolo jeho krku a on ji chytil kolem pasu.

Odtrhli se, až když byla nutnost dýchat nesnesitelná. Hermiona měla ve tváři omámený výraz

"Páni!" řekla.

"Jo," řekl Fred a propletl své prsty s jejími. Vešli do Velké síně a ignorovali všechen ten šepot, který započal, když vstoupili. Sedli si k nebelvírskému stolu přímo naproti Harrymu a Ronovi.

"C-co to děláte?" koktal Ron a v očích měl divoký pohled.

Harry tu scénu pozoroval s mírným zájmem a domníval se, že bude moudré, aby prozatím nic neříkal.

Fred dal Hermioně pusu na tvář. "Držím se tvé rady, Rone. Už se nechovám upjatě," řekla vyzývavě.

Na Ronnův šílený výraz řekla: "Co? Je to snad zločin, dělat to co chci?"

"Takže líbat se s Fredem je to, co chceš?" zeptal se pomalu.

Podívala se na Freda a pak zase zpátky na Rona. "Ano," řekla pevně.

Ron se podíval na svůj talíř a zůstal mlčet. Fred se se natočil k Hermioně a pošeptal jí do ucha: "Nechci ničit vaše přátelství."

"Bude se s tím muset smířit. Protože já tě se jen tak nepustím."

Spolupráce

Mon, 21 Mar 2011 19:19:33 +0100

V klubu snílků byla tématem týdne spolupráce. Já jsem dala dohromady s Any a vytvořily jsme něco na téma nejistota. Já jsem básnila a Any kreslila.

Nejistota

Sevře tě krutě do spárů,
dřív než se nadechneš,
a usrkne dlouze z poháru,
těch pár kapek víry.

Znáš ji dobře ze všech dnů,
potkáváš ji na ulici,
ukusuje z lidských snů.
Naše stará známá Nejistota.

Books in my thoughts: Jíst Meditovat Milovat

Sat, 19 Mar 2011 17:17:32 +0100

Autor: Elizabeth Gilbertová

Žánr: Cestopisný autobiografický román

Děj: Autorka popisuje svojí životní cestu, na kterou se vydala po strastiplném rozvodu. Nejdřive se podívala do Itálie, kde si užívala místní kuchyni. Poté v Indickém ášramu hledala Boha. A poté se vydala do Indonésie za starým šamanem.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Nejdříve jsem viděla film, ale ten mě příliš nezaujal. Potom mi kamarádka půjčila knížku s tím, že je lepší než film.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Životní cesta.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Hledat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Rozhodně bych nechtěla být hlavní hrdinkou Liz. Je to přecitlivělá osobnost, která se utápí neustále v depresích. A ikdyž je časem překoná, nesouhlasím s jejími duchovními názory.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Zamilovala jsem si, jak píše o Itálii, to jídlo. Ach.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Nesouhlasím s některými postoji a názory hlavní hrdinky.

Hodnocení: 6/10

Máme rádi zvířata aneb proč nejsem vegetariánem

Sat, 12 Mar 2011 10:46:41 +0100

Předem upozorňuji: Tento článek na nikoho neútočí. Je to jen můj svobodný názor.

Proč nejsem vegetariánem/vegtariánkou? Mám k tomu hned několik důvodů:

1. Nechci se řadit ke třináctiletým (nebo hůře patnáctiletým) emo holčičkám, které se ze dne na den rozhodly stát vegetariány. A jsou samozřejmě strašně "cool".

2. Maso je zdravé (v určité míře). Obsahuje důležité látky a vitamíny, které se nikde jinde nevyskytují. A že je můžu polykat v pilulkách? Ne, děkuju.

3. Maso mi chutná. A ikdyž se v naší rodině nejí moc často, vždy si ho dokážu vychutnat.

4. Jíst maso je přirozené. Mnoho vegetariánů se ohání tím, že chtějí žít v souladu s přírodou a nepřispívat k zabíjení živočichů. Ale dokážte mi najít přírodnější "lidi" než na prapředky v pravěku? A oni se přece živili výhradně masem. Člověk také patří do potravního řetězce. Jsme součástí přírody a nestojíme někde mimo.

EDIT: K bodu jedna. Několik lidí nepochopilo, co myslím. Neříkám, že všichni vegetariáni jsou třináctileté emo holčičky. Samozřejmě, že je tisíc dalších a duchaplnějších důvodů. Tohle je jenom příklad té nesprávné složky.

Annet

Básník s kytarou

Thu, 03 Mar 2011 07:00:00 +0100

Koho mám na mysli? Přeci geniálního Karla Kryla. To, co on uměl se slovy, to umí jen málokdo a ikdyž zpěv není vždy křišťálově čistý, obsah zasahuje přímo do srdce.

Dnes je výročí 17. let od jeho smrti. Zajímalo by mě, co by říkal na dnešní dobu? Co by asi řekl na to, že Česko a Slovensko jsou dva suveréní státy a pamětníci vymírají? Co by řekl na to, že si Komunistická strana drží ve volbách těch svých 13%? Že jsou lidé, kteří by se vrátili před "zvonění klíčema"?

Já neříkám, že toto všechno je špatně . Ale je smutné, když člověk celý život za něco bojuje, ať už se zbraní nebo s kytarou, a poté se to stejně nevyplní.

To nejlepší (dle mého názoru) z jeho tvorby.

"Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi."

"Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly."

"Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže."

A nám nezbyde než věřit v lepší zítřky.

Annet

Books in my thoughts: Jak se vám líbí

Fri, 25 Feb 2011 14:33:39 +0100

Jako desítky blogerů i já jsem se rozhodla účastnit této challenge. Více informací najdete na http://abyss-mystery.blog.cz

Jako první knihu tohoto roku jsem se rozhodla pro Jak se vám líbí od Williama Shakespeara.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Do školy jsme si měli přečíst drama od Shakespeara a toto byl jediný český Shakespear, co máme doma. (Jinak se u nás najde jenom anglicky.)

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Chytré řešení

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Pletichařit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Celia - věrná přítelkyně, občas trochu naivní

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Občas se našli zábavné pasáže a musím ocenit i český překlad. V ději se mi líbil závěr, jak vše chytře dopadlo. Na to, že nemám ráda Shakespeara, tak toto se mi celkem líbilo.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Stále je to Shakespear, takže pro mě často nudné pasáže.

Annet

(304)/(26)=?

Wed, 23 Feb 2011 12:53:38 +0100

Jak poznáte, že můj blog je v krizi? Áno, objeví se 10 šílených žvástů. Proto se omlouvám všem, které by ještě zajímalo, co se tu děje.
Máme prázdniny. Na začátku jsem si vypracovala přesný plán, jak se budu učit každý den. Hádejte, co dělám? (Přesně tak, nic je správná odpověď.)
Simon a Garfunkel, poslední dobou na nich ujíždim. Geniální umělci. Vím, že jsem zase objevila Ameriku.
(ne)Hrdě se hlásím k dnešní konzumní společnosti. Ale baví mě nakupovat.
Ze spontálních věcí máme tu největší radost.
Doplňuji své znalosti o Slovensku. Na to, že jsou to naši "bratři", o nich nevím vůbec nic.
Chci se naučit hrát na kytaru.
Občas skáču do věcí přímo po hlavě. (A špatně to dopadá.)
Kamarádi mě dokopali k tomu, abych začla hrát WoW. Po dvou hodinách hraní jsem byla 5x mrtvá, vyměnila jsem si hlavu s nějakým elfem a nechala se napálil lstivým obchodníkem, a stále nechápu, co je na tom baví.
Otázka, že? Něco politického. Sledujete teď vůbec zprávy o dění v arabském světě? Jestli ano, jaký je váš názor?

Annet

Studium v zahraničí

Sun, 30 Jan 2011 15:57:35 +0100

Studovat v zahraničí, poznávat cizí kultury, zlepšovat svoje jazykové schopnosti...

Už jste nad tím někdy přemýšleli? Já často. Být alespoň na rok v zahraničí to byl vždy můj sen. Nejraději bych Irsko, Kanadu, Nový Zealand...

Bohužel běžné ceny se pohybují okolo 170 tisíc, takže si o tom v naší rodině, která nemá ani na tričko, můžu nechat jenom zdát.

Ale já se nevzdávám. Takže jsem nás přihlásila do hostitelského programu. A vypadáto, že tu odpříštího roku budeme někoho mít.

A co vy? Účastnili jste se něčeho takového? Plánujete to? Kam by jste nejradši jeli?

Annet

(omlouvám se za krátký článek)

Čeština na blozích

Sat, 22 Jan 2011 15:31:50 +0100

Blog je místem, kde prezentujeme sami sebe. A myslím, že naše jazyková úroveň toho hodně vypovídá.

Je rozdíl mezi: Šli jsme včera večer do parku. No tvl, včéra včer sme šly do pakru. vČeerHa vEczeeEr sMee sHlapInKally dhO pHaarKhhU. O každém z těchto lidí si pomyslím svoje a myslím, že vy víte co.

S tím souvisí již několik let moderní anglické/americké výrazy. Uznávám, že About me zní víc "cool" než O mně, ale jsme v Čechách a pochybuji, že by si v Anglii dávali do menu O mně.

O tom, že bychom se tu měli snažit psát správně gramaticky už nemusí být řeč. Máme 9 let povinné školní docházky a v každém ročníku nás učitelé nudili hodinami českého jazyka. Z toho muselo každému něco utkvět v hlavě.

Spisovná čeština to už je jiná. Všichni mluvíme, "tak jak nám zobák narost" a nemyslím, že na tom je něco špatného. Některé blogy jsou přímo laděné do nespisovných a lehce vulgárních výrazů a vůbec mi to nevadí. Ono se to tam docela i hodí.

Já bych normálním životě neřekla ani jednu větu, tak jak bych jí napsala na blog. Ano, mluvím naším nespisovným jihočeským nářečím a jsem spokojená.

Proč se tedy přetvařuji a na blogu píšu spisovně? Asi si tu dokazuji, že se ještě dokážu vyjádřit kultivovaně. Spisovně zní všechno úplně jinak tak trochu cizeji a vážněji. Také si myslím, že spisovná čeština je něco, co spojuje celý národ. A vzhledem k tomu, že tu jsme z různých koutů republiky (i světa), tak si alespoň rozumíme.

10 nejnudnějších věcí o nejnudnější osobě

Sun, 16 Jan 2011 10:51:46 +0100

Mám nejhorší vysvědčení všech dob. Tak snad splním předsevzetí a to konečné už bude lepší.
Už mám konečně představu, kam jít na vysokou. Jmenuje se to Mezinárodní rozvojová studia. Nestudujete to náhodou někdo?
Slovenština je krásný jazyk.
Kofein je na nic. Jestliže má fázi útlumu a aktivizace, tak já vždycky usnu ve fázi útlumu.
Vyhlašuji sobotu Dnem za dobrý spánek.
Autorský klub jde do háje.
Nehorázně mě baví něco překládat. Hlavně FF.
Koukám na Star Trek. Říkejte si, co chcete, ale mě tohle sci-fi docela baví.
Chci zpátky sníh.
Asi by to chtělo nějakou otázku na závěr. Váš momentálně nejoblíbenější film?

Annet

Písmenková štafeta

Fri, 07 Jan 2011 16:00:00 +0100

Abych nezanedbávala nějakou rubriku, rozhodla jsem se, že do každé napíšu jeden článek. Pěkně popořadě. Takže záčínáme Mé kouzelné já.

A teď už ke štafetě. Jedná se o to, že vy mi v komentářích napíšete jedno písmeno a já k němu doplním svojí nejoblíbenější postavu. (změna)

Oslík - Shrek, film

Severus Snape - Harry Potter, J. K. Rowlingová

Neo - Matrix, film

Legolas - Pán Prstenů, J. R. R. Tolkien

Kahlan - Legend of the Seeker, seriál

Šmajdalf - Pár Pařmenů, film

Barney - How I Met Your Mother, seriál

Aragorn - Pán prstenů, J.R.R. Tolkien

F. L. Věk - F.L.Věk, Antonín Jirásek

Petronius - Quo Vadis, H. Sienkiewicz

Mort - Madagaskar, flm

Nejkrásnější duety

Tue, 04 Jan 2011 18:00:00 +0100

Protože je potřeba i kulturně se vzdělávat, rozhodla jsem se dát vám se několik, podle mě nejlepších, duetů.

Užijte si je.

Každý, kdo sem už párkrát zašel asi postřehl, že mám tuto písničku velice ráda. Připomíná mi totiž léto a ty krásné chvíle, které jsem zažila.

Jason Mraz ft. Colbie Caillat - Lucky

Dále tu máme snad nejromantičtější písničku všech dob. Byla nazpívaná mnohokrát, jedna z povedených verzí je třeba od Mariah Carey a Luthera Vandrosse. Ale já jí mám nejradši od našich finalistů superstar.

Monika Bagárová a Denis Lacho - Endless love

Na tento duet se doporučuju podívat i ve filmu Fantom opery. Ta scéna opravdu stojí za to a dodá tomu tu pravou atmosféru.

Phantom of the Opera - The point of no return

Annet

Co přinese nový rok?

Sun, 02 Jan 2011 09:02:22 +0100

Opravdu by mě zajímalo, jak budu slavit příštího Silvestra. Jak budu vypadat. S jakými lidmi se budu bavit. Jak budu zvládat školu... Za rok se toho hodně změní. Jsem zvědavá jestli budu mít ještě tenhle blog. Ale pokud ano, tak si to na příštího Silvestra rozhodně povíme.

A teď k novoročním předsevzetím. Dáváte si je? Já ano. Už jen tak z principu. Ještě jsem snad žádné nedodržela, ale člověk musí mít nějaké cíle, ne?

Tenhle rok jsem si řekla, že:

Zhubnu na tolik, abych se sebou byla spokojená.
Přestanu být líná v navazování nových vztahů a začnu se víc zapojovat do společnosti.
Začnu se učit španělsky.
Přestanu přede vším utíkat.
Nebudu pít víc než o tomto Silvestru.
Budu mít samé jedničky na vysvědčení.

Pochybuju, že vůbec něco splním. Ale budu se snažit. To vám slibuju. Hlavně ten poslední bod je nejdůležitější, ale i nejtěžší.

Co vaše novoroční předsevzetí? Dodržíte je?

Annet

Vánoce a podobné věci

Thu, 23 Dec 2010 18:00:00 +0100

Trošku jsem kreslila s Photoshopem a vznikla tahle koláž. Všechno až na font je to moje práce, takže nekrást.

Ale to jsem říct nechtěla. Všem vám chci popřát krásné Vánoce, úspěšný Nový rok a poděkovat vám, že sem vůbec chodíte.

Annet

Just because...

Sat, 18 Dec 2010 07:52:00 +0100

Ano, obvykle to vypadá tak, že běhám po pokoji a jednou rukou píšu něco na notebooku.

Bohužel poslední dobou není vůbec čas. A to mě mrzí. Občas mě to ale chytne a čtu po nocích.

Smysl mého života. A tohle se nikdy nezmění.

V podstatě jsme strašná země. Zadlužená, s rozhádnými politiky, odpadky a línými obtloustlými lidmi. A přesto to tu mám moc a moc ráda. :-)

A ani mi to nevadí.

Annet

Strážce

Sun, 12 Dec 2010 11:33:20 +0100

Dostali jsme do školy za úkol napsat sloh na určená slova. Ty sem vložím až zítra.

Takže jsem něco splodila. Za moc to nestojí, ale kdo si to chce přečíst, ať si to přečte.

Byl to jeden z těch zimních podvečerů, kdy krajina vypadala, jako by patřila do jiného světa. Ve sněhu se zrcadlilo zapadající slunce, les stál nepohnutě a všude se rozléhalo posvátné ticho narušované jen štěkáním psů v nedaleké vísce.

Na jednom z pahorků stál muž. Byl zahalený v tmavém kabátu sahajícím až po kotníky a v ruce svíral dlouhou dřevěnou hůl. Pozoroval ten kouzelný kus kraje. Chodil tu již mnoho let, ale nikdy nepřestával žasnout.

Říkalo se mu Strážce. Vesničané ho považovali za jakési mystické stvoření a navyprávěli se o něm mnoho báchorek, ale on jen žil svůj pokojný život v chatě u lesa. Ten večer vyšel na jednu ze svých pravidelných večerních obchůzek, byla to náplň jeho života; udržovat v lese pořádek.

Vykročil po lesní cestě a bedlivě se rozhlížel, zda neuvidí něco nepatřičného. Poslední dobou se v lese děly podivné věci. Zvířata, která měla být již dávno uložena k zimnímu spánku, vyplašeně pobíhala a dokonce jich našel několik rozsápaných. Po večerech se ozývalo vytí a objevovaly se veliké stopy. Strážce se obával nejhoršího, jednou to zažil a od té doby doufal, že se vlci už nevrátí.

Při těchto myšlenkách pokračoval dál v cestě. Už se setmělo, ale on šel s jistotou i po tmě, byl zvyklý a uměl se pohybovat tiše a nenápadně.

Najednou uslyšel výkřik, ale takto nemohlo křičet zvíře, musel to být člověk. Rozběhl se k místu odkud se křik ozýval. Když se přibližoval, uslyšel ještě další zvuk, při kterém stydne krev v žilách, dlouhé pronikavé zavytí. Takže je tu opravdu nejméně jeden vlk, pomyslel si. Vyndal z brašny smolnaté chrastí a připevnil je na svou hůl. Také vytáhl křesadlo, na tuto situaci byl připraven. Věděl, že jestli se vlci vůbec něčeho bojí, tak je to oheň. Pomalu se plížil. Už slyšel i zřetelné vrčení, ale to co ho udivilo, byl slabý dětský pláč někde vysoko nad ním.

Rychle škrtl křesadlem a jeho hůl proměněná v pochodeň v mžiku vzplála. Několik metrů od něj se skutečně stál vlk a tento byl mnohem mohutnější než vlci bývají. A kvůli plápolající pochodni obrátil svou pozornost na Strážce. Nevypadal, že by se zatím nějak zalekl ohně. Přikrčil se a poté neskutečnou rychlostí zaútočil. Strážce uhnul na poslední chvíli, otočil se a udeřil vlka tupým koncem své hole. Měl však tak tvrdou lebku, že Strážci vypadla hůl z ruky a povalilo ho to na zem. Zvíře se připravovalo k dalšímu skoku, vypadalo to, že Strážce nemá naději přežít. Vlk vyrazil, ale uprostřed skoku ho cosi trefilo do hlavy přímo mezi oči. Vlk se zapotácel a dopadl tak metr od krčícího se Strážce. Ten využil situace a rychle se chopil své hole. Roztočil jí, takže její zapálený konec tvořil ohnivý kruh. Postupoval blíže a blíže. Vlk, který se zatím vzpamatoval, cenil zuby, ale začal ustupovat. Jeho instinkty ho nutily utíkat před ohnivým kruhem a tak ještě naposledy zavrčel a odběhl do tmy.

Strážce si oddychl, ale najednou vedle něj cosi skočilo. Prudce se otočil v očekávání dalšího vlka, ale vedle něj stál malý klučina v kožešinové vestě s docela vyděšeným výrazem.

"Děěěkkujji zza pppomocc," zakoktával se.

"Tak to jsi byl ty, kdo mi zachránil život. Už jsem si říkal, že tu máme nějaké šikovné veverky." Strážce se usmíval a pohladil chlapce po hlavě. V tom si všiml, že chlapec má na noze krvavácející ránu.

"Pojď, odnesu tě k sobě do chaty a ty mi zatím musíš povědět, kdo jsi a jak si se sem dostal," vzal ho do náruče a chlapec se dal do vyprávění.

"Já jsem Tobias a bydlím ve vesnici za kopcem. Hráli jsme si tu v lese, a když ostatní odešli, tak jsem si tu chtěl udělat zásoby šišek na zítřek, ale nějak jsem se zatoulal a ztratil. Pak se najednou objevil ten vlk. Začal jsem hned lézt na strom, ale ještě mě stačil drápnout do nohy. Potom jste se přišel vy, a když jsem viděl, že na vás chce ten vlk skočit, tak jsem po něm alespoň hodil šišku."

"A tím jsi mi zachránil život, ta šiška by mu nikdy nic neudělala, ale alespoň ho vyvedla z rovnováhy," poznamenal Strážce. "Bolí tě to hodně?" zeptal se ho po chvíli.

"Jenom trochu, ale já tu bolest vydržím" řekl hrdině Tobias a Strážce se musel pousmát.

Tak kráčeli tou kouzelnou zimní krajinou, každý přemýšleje o něčem jiném. Strážce o tom, že by se mu hodil pomocník do chaloupky. A Tobias zase o tom, co řeknou kamarádi na to, že prožil takové dobrodružství a ještě k tomu v přímnosti podivného, však legendárního Strážce.

Žijeme vůbec?

Tue, 30 Nov 2010 14:55:49 +0100

"Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje."

...řekl Oscar Wilde, a ikdyž nemám ráda většinu jeho názorů, s tímto musím souhlasit.

Je to takové stále omílané téma, ale já si musím přisadit. Zvlášť teď před Vánoci.

Pozoruju to hlavně u sebe, že už si skoro ničeho nevážím. Takže se to poslední dobou snažím napravit.

Třeba minulý rok. Vůbec jsem se netěšila na Vánoce, akorát jsem vzdychala nad tím, že už nejsem dítě a všechno pomíjí. Teď se za sebe akorát stydím, vždyť stačí jen chtít a hned se člověk dostane do nálady. Já se tento rok snažila a teď se těším snad ještě víc než kdy dřív. Ale myslím, že se to netýká jenom mě. Kolikrát čtu nebo slyším věty typu: "Nesnáším Vánoce!" nebo "To už neni pro mě." Ale lidi, co potom ze života máte?!

Nebo radost ze sněhu, teď je ho tolik a polovina lidí jenom nadává. Vždyť je všechno tak krásné. A pokud žijete ve velkém městě, tak jeďte ven a užijte si to. Dá se bobovat, koulovat, stavět sněhuláky nebo pro ty "dospělejší" (=méně odvážnější) lyžovat a bruslit. Jenom to objevit a nesedět celé dny doma u počítače.

Bývalá učitelka ze mě dostávala záchvaty jen proto, že jsem se usmívala. To už člověk nemůže mít ani radost ze života? Ze sluníčka nebo ze sněhu? Z

Tak si přestaňme stěžovat a pojďme si užívat života. Vždyť je tak krásný.

A co vy? Žijete nebo jen existujete? Těšíte se na Vánoce?

Snad už jen to otřepané heslo "Carpe Diem!"

Annet

~Secrets~ - Články

Čtení pomáhá

Čtení pomáhá.cz

Krása pohledět

Boj proti stereotypům

Uvolni se, Hermiono!

Spolupráce

Books in my thoughts: Jíst Meditovat Milovat

Máme rádi zvířata aneb proč nejsem vegetariánem

Básník s kytarou

Books in my thoughts: Jak se vám líbí

(30*4)/(2*6)=?

Studium v zahraničí

Čeština na blozích

10 nejnudnějších věcí o nejnudnější osobě

Písmenková štafeta

Nejkrásnější duety

Co přinese nový rok?

Vánoce a podobné věci

Just because...

Strážce

Žijeme vůbec?

(304)/(26)=?